Rozhovor s nejlepšími trampolinisty 2002

Již druhý ročník internetové ankety o tři nejlepší sportovce pořádal PROGYM - zlatý web pro velké gymnastické show. Anketa, ve které se samostatně hlasovalo vždy o třech nejlepších gymnastech, rokenrolistech a trampolinistech roku 2002, probíhala od února do dubna 2003.

Nejlepší seniorští trampolinisté roku 2002 :

Petra Juříčková TJ Rožnov pod Radhoštěm {info}

Petr Dufek TJ Petřiny Praha {info}

V roce 2002 jste vyhráli vše, co se dalo. Jakého svého úspěchu si přitom nejvíce ceníte ?
Petra : Není jednoduché vybrat z toho množství závodů jeden, ale asi nejvíc mě kromě absolutní vítězky Českého poháru potěšil opětovný zisk titulu Mistryně ČR, o který se již několik let přetahujeme s Lenkou Honzákovou. Zatím jich má více Lenka, já zase vedu v pohárových soutěžích. Pravda je sice taková, že boj o titul 2002 nebyl tak těsný, jako ty předchozí a já měla docela velký náskok, ale bylo o to těžší zvítězit sama nad sebou. Chtěla jsem jako Vachníková skončit s titulem v kapse a cíl jsem si splnila. Co se mi povede jako Juříčkové, to ukáže čas ….
Petr : No nevyhrál jsem zrovna vše, ale musím říct, že největsí úsilí ( hlavně psychické ) mě stálo vítězství při mistrovství republiky a toho si asi cením nejvíce. Rád bych se také zmínil o vítězství na mistrovství republiky DRUŽSTEV, protože z toho mám také velkou radost. Zvláště po tom, co jsme se v roce 2001 nedostali jako družstvo ani do finále. Ale na loňský závod jsme se spolu s Petrem Dejlem, Vláďou Novákem a Danem Komarovem pořádně připravili a v plném nasazení jsme titul opět získali.

Co se vám naopak vloni nepovedlo ?
Petra : Jéje, toho je. Například jsem Líbě Pilzové nepomohla splnit cíl vítězství v synchronu na MČR, protože jsem jednoduše vypadla. Víc mě snad mrzelo jen to, že ač jsem si vybojovala účast na Mistrovství Evropy v Petrohradu, nemohla jsem se zdravotních důvodů odjet. Bylo mi smutno a dost jsem se trápila, ale tentokrát ne kvůli závodění.
Petr : Tak a jsme u toho. Tady bych se mohl rozepsat na dvě stránky, ale zkrátím to. V roce 2002 bylo nejdůležitější soutěží Mistrovství Evropy a tam se mi závod opravdu nepovedl. Ne že bych sestavy nějak extrémě pokazil, ale pár ( větších ) chyb se objevilo a dosažený výsledek tak neuspokojil moje očekávání. Zvláště pak, když jsem měl sestavu tak nadřenou ....

Již dlouho jste na výsluní českého trampolínového sportu. Čeho byste ještě chtěli dosáhnout ?
Petra : Těší mě fakt, že se tak dlouho držím na špici, až si někdy připadám jako “vykopávka”. Naštěstí v tom nejsem tak úplně sama. Čekám až se objeví někdo (kromě Lenky) mladší, elegantnější, výkonnější, energičtější - zkrátka někdo, kdo nás starší a zkušenější totálně převálcuje, ale zatím jich většina odpadla. Často slýchám otázku, čeho bych ještě chtěla dosáhnout ? Co OH Athény ? Většinou odpovídám dost vyhýbavě, protože si své sny a nejodvážnější cíle nechávám raději pro sebe. Co se Olympiády týče, vím jak je cesta k ní trnitá, plná potu a slz. Navíc kvalifikace je pouze jeden jediný závod, ve kterém je zapotřebí i troška štěstí. Proto se raději upínám k novým prvkům, které bych se chtěla naučit, a ke snu, kterým je medaile ze synchronní světové akce.
Petr : Teď je pro mě největším cílem kvalifikace na OH 2004 a toho bych chtěl dosáhnout nejvíc ze všeho :-)

Budeme vám oběma držet palce. Ale mistrovstvím světa ani Aténami náš sport nekončí a noví talenti již dorůstají. Kdo Vás nejvíc zaujal v žákovské kategorii ?
Petra : Pominu-li výkony své oddílové kolegyně Jany Vaculínové, která svůj poslední žákovský rok korunovala vítězstvím ve všech žákovských kategoriích a dokonce se skvěle umisťovala i v juniorkách, musím se zaměřit na jedinou osůbku celé žákovské kategorie. Než ale zveřejním její jméno, musím poukázat na velmi potěšitelný a doufám, že v budoucnu následovaný jev, čímž je průnik gymnastických závodnic mezi trampolínisty. Jsem z toho maximálně nadšená a přála bych si, aby se i letos a v dalších letech mezi námi objevilo více nových tváří (nejen děvčat). Není pozdě začít s trampolínou i v 16 letech, pokud máte za sebou tvrdou gymnastickou školu. Nárůst výkonnosti je během krátké doby ohromný a relativně brzy lze dosáhnout velkých úspěchů, pokud se řídíte alespoň trochu “trampolínovou metodikou”. Dost úvah, kterými jsem, doufám, nepopudila zapřisáhlé odpůrce “cirkusového”, byť dnes olympijského sportu. A konečně to jméno. Ta, která na mě udělala největší dojem je Zita Frydrychová z Liberce. Nevím, jestli je to proto, že je tak maličká a umí toho hodně nebo proto, že je tak talentovaná, dynamická, sebevědomá a má v sobě trampolínového ducha. Čas ukáže, jak se všemi dary naloží ….
Petr : V žákovské kategorii mě pokaždé na závodech zaujme někdo jiný. Vždycky stačí třeba jen zlepšení provedení, nebo nový prvek ve volné sestavě ( i když se třeba nepovede ) a hned se na toho dotyčného dívám jinak a víc mu fandím. Nevím jestli má cenu někoho jmenovat, ale stejně bych se s tím dlouhým seznamem skokanů vypisovat nechtěl .... :-) Takže pokud chce být příště někdo jmenován, musí víc makat :-)

A nakonec, chcete něco vzkázat svým příznivcům ?
Petra : Všem, kteří jste hlasovali pro mne i pro další skokany, děkuji za čas, který jste nám věnovali a také za přízeň , kterou k nám chováte. Přeji vám hodně štěstí ve všem, co se letos chystáte podniknout. Jo, bez zdraví je i to štěstí k ničemu, tudíž buďte i zdraví.
Petr : Jsem rád, že máme tolik příznivců. A ještě jednou všem díky za hlasy.

Nejlepší juniorští trampolinisté roku 2002 :

Kristýna Závodníková Sokol Brno-Komárov {info}

Daniel Komarov TJ Petřiny Praha {info}

Co vás přitom v roce 2002 nejvíc potěšilo ?
Kristýna : Musím říct, že minulý rok bych za ten nejúspěšnější rozhodně považovat nemohla. Měla jsem několik zranění, nic vážného, ale když člověk na chvíli vypadne z tréninkového kolotoče, tak se těžko vrací zpátky. Udělaly mi radost některá vítězství, nová skočená volná sestava i naučený prvek, ale největší přínos asi bylo, že jsem se naučila vidět neúspěch i z té druhé strany. Dřív jsem spíš ztratila chuť trénovat dál, teď se snažím to brát, jako že to k sportu patří a jako příležitost ke zlepšení.
Dan : Tak na první místo bych dal mistrovský titul v soutěži družstev a samozřejmě i vítězství v celé sérii Žákovského poháru, ale také nominaci na MZP a splněni spodního limitu pro juniorskou reprezentaci. A v neposlední řadě žákovský titul mistra republiky, protože to byla moje poslední šance v této kategorii.

A čeho byste chtěli dosáhnout v roce 2003 ?
Kristýna : To je docela těžká otázka, pro tento rok nemám nějaký přímo vytyčený cíl (nebo bych ho spíš nechtěla prozrazovat), chtěla bych v pohodě zvládnout mistrovskou povinnou, snad i s halfikem a hlavně skákat tak, aby mě to bavilo a já měla pořád nějakou motivaci jít s výkonem dopředu.
Dan : Celá moje příprava pro tenhle rok směřuje k juniorskému mistrovství české republiky, kde bych si chtěl zahojit ránu po loňském ,,fiasku" a ještě víc budu usilovat o nominaci na WAG v Hanoveru.

Kdo je vaším vzorem a proč ?
Kristýna : Tak teďka možná zklamu někoho, kdo by očekával, že tady napíšu jeho jméno, ale žádný vzor nemám. Obecně obdivuju kohokoliv, kdo v životě něco dokázal, ať už ve sportu, v umění nebo třeba ve vědě, ale že bych se chtěla někomu podobat nebo k němu vzhlížela, tak to ne. Je hodně lidí, kterých si vážím pro jejich vlastnosti a cením si na nich nějakých drobností a dohromady by určitě dali ideálního člověka-vzor pro všechny, ale zatím jsem nikoho takového nenašla.
Dan : Těžko říct jak ve světě, ale u nás je to samozřejmě Petr Dufek. Já ho obdivuju proto, že je schopný trénovat za každých podmínek, nikdy se nevykecává, že ho něco bolí a že se mu nechce. Staví se k tomu velice profesionálně a to je zřejmě polovina jeho úspěchu. Prostě maká na každém tréninku, ať už mu vychází jakkoliv.

Sport je dřina, ale doporučili byste i přesto rodičům a jejich dětem skákání na trampolíně ?
Kristýna : Spíš bych jim doporučila jakýkoliv sport nebo spíš koníčka pro jejich dítě, aby nevyrůstalo jen tak bez cíle jako křoví u cesty (to jsem někde četla a líbilo se mi to, tak to tady konečně můžu použít:-). Byla by ale blbost nutit kluka, který chce hrát fotbal do skákání na trampolíně. Pokud je ale někdo hravý a nebojí se, tak bych mu trampolínu určitě doporučila. Největší problém většinou bývá v tom, že se rodičům tento sport zdá být moc nebezpečný. Já na to vždycky odpovídám, že malé dítě, které na tom bude stát poprvé v životě pět metrů do výšky nevyskočí a časem už získá prostorovou orientaci i dostatečný pud sebezáchovy, že většina pádů ( i když to tak nevypadá ) je kontrolovatelných. Takže pro všechny nerozhodné rodiče- vemte svou ratolest za ruku a přijďte se podívat do nejbližší tělocvičny na trénink, uvidíte, že se dítko bude bavit a že ho to určitě chytne. A kdo jednou propadl kouzlu trampolíny, tak ho to většinou jen tak nepustí a tento sport se stane vášní na celý život.
Dan : Pro děti, které mají kladný vztah ke sportu určitě. Je to velice kreativní sport, kde se dělá stále něco nového, je pořád co vylepšovat a pracovat na ztížení sestav. Je to sice sport, kterým se u nás neuživí, ale pokud člověka chytne, jen tak se od něj neodtrhne ....

----> www.progym.cz <----