| | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Jak jsme prožívali Světový pohár v Hannoveru 2001 Nový cyklus Světového poháru začal o víkendu 8.-9. června 2001 v německém Hannoveru. Na čvtrteční sraz u pražského Hlavního nádraží dorazili všichni členové naší výpravy plni elánu a dobré nálady. Ti, kteří se spolehli na služby Českých drah sice s drobným, ale odpustitelným zpožděním. Ostatní se zatím infiltrovali do parku plného národnostních menšin a "nasávali" atmosféru pražského "Sherwoodu".
Cesta probíhala jako obvykle, bez karambolů a s několika menšími ulehčujícími zastávkami, a po sedmi hodinách jízdy jsme se již kochali pohledem na hannoverskou sportovní halu. Po menší večeři, při které jsme se stihli i ubytovat, jsme halu vzali útokem a nebyl by to Petr Dufek, kdyby okamžitě a bez otálení nevyzkoušel čtyři nové Eurotrampy, které svítily v jinak vcelku ponuré hale.
Po splnění akreditačních povinností nám už nic nebránilo si zatrénovat. Po noci v našem klidném a čistém sportovním hotýlku a nezbytné snídani se rozjel kolotoč tréninků a závodu naplno. Ranní jedenapůlhodinový trénink jsme již absolvovali ve svižném tempu. Někteří si ale nechali síly i na odpolední trénink, který byl ve vedlejší, malé hale, překvapivě také plné nových a konečně tvrdších Eurotrampů. V 17.00 hodin začal kavalifikační závod jednotlivců a pro všechny z nás bohužel i poslední vystoupení v této kategorii.
Nejúspěšnější byli Petr Dufek a Petra Vachníková, kterým se závod poměrně vydařil, ale na finále to nestačilo.
Jitka Holíčková po slabší povinné sestavě zahodila trému z předchozích závodů za hlavu a volnou sestavu s přehledem skočila.
Po těchto nevalných výsledcích jsme upřeli svoje síly k sobotním synchronům a musím konstatovat, že v mužské kategorii jsme vlastní chybou zůstali pověstný krůček od bran finále.
Oba páry dobře zaskákaly povinné sestavy a do volných nastupovaly se solidním základem. Ve dvojici Lenka Honzáková a Petra Vachníková si svůj díl smůly tentokrát vybrala Petra a po zkaženém čtvrtém prvku se ještě pokusila zachránit co se dá, ale už to bylo nad její síly. Po pátém prvku bohužel skončila a naděje na finále se rozplynuly. Muži rozjeli volnou sestavu ve velkém stylu a v honbě za nominačním limitem ji procházeli i přes koeficient 13,3 bodu vcelku synchronně. V posledním prvku ale Petr Dufek již nestihl včas a hlavně dostatečně nahlas zakřičet na svého oddílového kolegu Petra Dejla svůj úmysl vylehčit v nouzi dvojné salto prohnutě se dvěmi vruty a skočil pouze jednoduché salto. Touto záměnou se muži připravili nejen o finále, ale také s největší pravděpodobností o nominační limit na červencové mistrovství světa v Dánsku. Ostatní členové týmu si potom tento pár společně dobírali a přiřkli jim trefnou přezdívku "blbej a hluchej". Někteří dokonce posoudili čin Petra Dufka jako odplatu za předchozí závody, kde byl tím, kdo většinou "vylehčoval", Petr Dejl.
Finále tedy v již daleko útulnější hannoverské hale probíhalo bez naší účasti a musíme sebekriticky uznat, že i tak bylo krásné. Poprvé se skákalo novým K.O. systémem, který vzbudil rozporuplné reakce jak mezi závodníky, tak i v publiku. Nic to ale neubralo na kvalitě výkonů těch nejlepších, kterými byli opět ruští závodníci. Banket v luxusním hotelu Marriot jen potvrdil vysoký standard, který nasadili němečtí pořadatelé hned od počátku. Opět jsme banket po vydatné večeři prakticky celý protancovali s vysokým nasazením a skvělý D.J. nás nenechal ani chvíli vydechnout. Chyběl ovšem největší tahoun většiny banketů Jindra Kozubek, který, ač jindy trpí nespavostí, chytil v Hannoveru spavou nemoc a brzy po večeři odešel do hotelu. Řidiči Láďa Zeman a Víťa Michalko v předsálí (aby neohluchli) dlouho řešili své nové pozávodní poznatky (ale i ty již stokrát řešené), aby se pak také odebrali na patnáctiminutovou cestu chladnou nocí do hotelu. U snídaně jsme se všichni opět v pořádku sešli a už po deváté hodině jsme vyrazili na celodenní pouť vstříc domovům.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||